Dva mladíci studovali chemii v Praze. Celý rok se jim docela dařilo, vypadalo to na vzorné studenty. Víkend před závěrečným testem se proto rozhodli, že se trochu uvolní, a odjeli za kamarády na Moravu trochu oslavovat. Jenže to přehnali a prospali celou neděli. Do Prahy dorazili v pondělí ráno, naprosto neschopní rozumně uvažovat.
Odpoledne po termínu testu přišli za profesorem a začali mu vysvětlovat, jak byli na víkend pryč, a když se vraceli, píchli kolo a strávili půlku noci na silnici v marné snaze někoho stopnout, takže nestihli dorazit na koleje včas a prošvihli test. Profesor se zamyslel a rozhodl, že mohou tedy přijít na písemku druhý den. Oba si oddechli, na kolejích zapadli na pokoj a zopakovali si látku.
Druhý den je profesor posadil každého do jedné místnosti a přinesl jim zadání testu. Na první straně byla otázka za pět bodů, cosi o koncentracích roztoků, takže to v pohodě oba zmákli. Ale byli zatraceně překvapení, když otočili papír a tam stálo: „(95 bodů) Které kolo?”
Povídá paní učitelka: „Děti, pamatujete si, jak jsem při tělocviku stála na hlavě? Jakou barvu ta hlava měla?”
„Červenou, červenou!” volají děti.
„Správně, a proč?”
„Protože vám do ní natekla krev!”
„Výborně, děti! Ale teď stojím na nohou - jak to, že mi do nich také nenatekla krev a nejsou červené?”
„Protože nejsou duté!”
-
+
15. 12. 2011